Mobil v kapse

Ti starší si asi budou pamatovat vtípek, že se chlapi v hospodÄ› hádají, kdo ho má menšího. Byl tím myÅ¡len mobil. Ano, tehdy jeÅ¡tÄ› nebyly displeje jako výkladní skřínÄ›. VÄ›tÅ¡inou byly jen Äernobílé a kdo mÄ›l dvouřádkový, tak to byl nÄ›kdo. Teprve poté pÅ™iÅ¡ly nové mobily s displejem ve tvaru ÄtvereÄku. Tam už se hrávaly naprosto jednoduché hry. Ale o barevném displeji se jeÅ¡tÄ› jenom Å¡eptalo v kuloárech.  

Staří pamÄ›tníci jistÄ› pamatují jednoduché melodie zvonÄ›ní a nejnovÄ›jší mobily, na kterých si mohl ÄlovÄ›k naklikat vlastní styl toho, co jej bude budit, nebo upozorňovat. Jo, to byly Äasy.  

BÄ›hání s telefonem po okolí a hledání signálu bylo národní zábavou a ÄlovÄ›k si alespoň zasportoval.  

DneÅ¡ní mobily už tÄ›mito nemocemi netrpí. Signálu je vÅ¡ude dost a je také dosti silný. A displeje? Ty už mají takové barvy a takové rozliÅ¡ení, že bez podrobnÄ›jšího rozboru nerozezná ÄlovÄ›k, zda je to hra Äi klip ze skuteÄnosti. Takže kdo chce, klidnÄ› může na telefonu sledovat nÄ›jaké filmy, nebo hrát hry na tom nejvyšším rozliÅ¡ení.

 

Ten, kdo na filmy koukat nechce může jej využívat jinak, tedy mimo běžné telefonování. Je zde kalendář, budík, peněženka a já v nÄ›m mám svou knihovnu. Tedy elektronických knih. Když nÄ›kde Äekám, vždycky se zaÄtu.  

DÄ›ti hledí do přístroje neustále a ani nevím, zda si jeÅ¡tÄ› umí klasicky hrát, tÅ™eba na indiány, nebo lupiÄe a Äetníky. Myslím, že už ne. Sedí vedle sebe na schodech a tupÄ› hledí do malých placatých krabiÄek.  

Chápu, že doba je jiná a že kvůli tomu dÄ›ti mobily nemrsknou do kÅ™oví a nepůjdou si hrát na honÄ›nou. Nebo nevezmou mÃ­Ä a nepostaví primitivní branky, aby si zahrály fotbal. Jenže pak se nesmí divit, že jsou tlusté, neohrabané a pÅ™i kratším bÄ›hu funí jako stádo nosorožců. Když k tomu pÅ™ipoÄteme stravu s fast foodu, tak je nám to jasné. Ale za to už mobil asi nemůže. Co by na to, rodiÄe?